Milujícím.

Vy od večera k ránu líbajíce

rty milenek svých jedině jste šťastni,

vám celý život jedinou jest básní

v klín střásaje vám květů na tisíce.

Juž v objetí vás najde večernice,

na slunce ráno voláte: „ó zhasni!

ti snové byli příliš, příliš krásni!“

a zas líbáte vlasy, šíj a líce.

Já nad Petrarkou zatím nakloněn

sám sladké znělky jeho překládaje,

jen chladným jeho sluncem osloněn

Tak rád bych dal vše madonny a ráje

a všecko prázdné, platonické snění

za ruky stisk a jedno políbení.