Miluju...

Miluju zámky na břehu modrých moří,

zapadlé v báje mdlobu teskně snivou,

staré ty zámky, nad nimiž růže hoří,

nad nimiž růže hoří, a v dálku sivou

odlétá láska.

Miluju parky hluboké, roztoužené,

s mramorem hrobek bílých, s písní zlatem,

besídky skryté, legendou opředené,

legendou opředené, kde v tichu svatém –

odkvétá láska.

Miluju komnat nádheru, nad níž šumí

vysokých kultur křídla posvěcená,

důvěrnost krbů svítí a hřejí dumy,

svítí a hřejí dumy, kde věčná scéna –

umírá láska.

Miluju velké obzorů shasínání,

daleké ticho plné barev tónů,

hýření světel, rostoucích stínů vlání,

rostoucích stínů vlání, když v rytmech zvonů

žaluje láska.

Miluju... Ale pokorně skláním hlavu

na tvrdý kámen těžké pouti naší,

přimknuta k tobě, ztrácím se v hluchém davu,

ztrácím se v hluchém davu, a nad námi vznáší –

laury své – láska.