MIMOJDOUCÍM

Ke mně, jež viděla umírat nejdražší lidi,

nemluvte řečí těla!

Nemohu říci vám v takových chvílích,

co bych říci vám chtěla,

něco se ve mně stydí

a něco hyne.

Tak chvíle mine,

jež mohla být mezníkem v žití.

Jako když vonící louku,

jež pestré má kvítí,

sekáči zkosí.

Ke mně, jež žiju ve vzkříšení duší,

nemluvte zraky, jež prosí

jen o dary těla!

Modlím se, abych rozdat vám směla

víc, než co po smrti propadne zkáze.

Aby se žít dalo snáze,

pro trochu radosti, pro slovo dobré

mějte mne rádi,

pro to, co říci bych chtěla,

kdybyste jinak mluvili ke mně

než řečí těla.