MINCE

By Antonín Sova

Na sta let staré, kryté plísní zlatou

na mince kdož se někdy zadívali,

pot ucítili hned a práci krutou

těch, kteří po nich ruku vztahovali.

A Jidášovu ucítili zradu,

ten kov jak mnohdy duši prodá, zraní –

jak Satan lehce umí lákat k pádu,

jen peníz ukáže-li na své dlani!

A zvučí kov: „Jsem Bůh, já koupím krásu,

já dám ti chléb, já zotročím sta lidí,

já koupím svobodu a s pádem času

můj proud běh celý člověčenstva řídí!“

A člověk mlčí... Ale na odvetu

hlas hrobů zabouří: „Ty lžeš, ó běda!

Neb velkého co člověk dal již světu,

to za tvůj mrzký lesk se prodat nedá!“