Mínění dědečkovo.

Pole je pusté, pole je holé.

A nad ním krouží havrani.

Tam pod Ruzýní v skrytém dole,

tam tábořili cikáni.

Zlodějská rota, Jakub reptá

na zhaslý oheň hledící.

Dědeček Tomšů jen se zeptá:

K čemu jsou u nás četníci?

Jakub se čertí: Chlapi čistí,

hrát, žebrat, jen se toulati.

A Tomšů dodá se závistí:

„A daně k tomu neplatí.“

„Bez cíle takto chodit světem!

to moh’ by leckdo popřát si!“

Dí Tomšů: „To se líbí dětem;

však starým pro zlost tuláci!“

„Je pravda, doma dřít se nutno.

Vděk obce platen nemnoho.“

Dí Tomšů: „Je tu často smutno,

Dřeš se a nevíš pro koho!“

„Cikáni než my na tom lépe,

rodí se s prsty dlouhými.“

Dědeček zimou jen se klepe.

Zří – v zlobě? v touze? – za nimi.