MINIATURA.

V úzkém, tenkém rámku zlatém

mladá dáma – zda-li mladá?

prs v živůtku těsně spjatém,

za nímž oko rádo bádá;

tahy líčka dobře známé,

jen ten pudr divně klame,

kterak padá

na tu šíj a nahá záda.

Léta přešla. Usmívá se

v úzkém, tenkém rámku zlatém,

tím že stejná čelí kráse,

která lety prchá chvatem –

jen ten pudr denně klame,

krásná dámo – my se známe –

v mládí zlatém

byla jste vy mojím katem.

Pudr též mé vlasy bělil,

Parini jak vtipně zpíval,

v masce jeho já jsem čelil

bolu, jenž mne tenkrát zrýval;

stejný úděl dnes již známe,

o nějž každý vtip se láme,

s vlasem bílým

nad váš se dnes obraz chýlím.

V úzkém, tenkém rámku zlatém

byla jste přec tenkrát mladá!

Prs v živůtku těsně spjatém,

bílá šíj a bílá záda

jak můj vlas dnes! My se známe,

dnes již pudr neoklame!

Času chvatem

byla jste přec mým jen katem!