Ministerská žalosť.

Pan ministr všech financí

vyšel sobě na rekraci

v chladoskytný háj;

v zelené si sedl trávě

a pak četl, co měl právě:

o Bruncvíku báj.

Čet’, jak Bruncvík mnohou ranou

bil se s saní sedmihlavou,

až ji k smrti sklál.

Dočet’, reku podivil se,

o té báji zamyslil se –

a tak v duchu prál:

„Ach, teď vidím velkou škodu,

lidskému že schází rodu

to, co měla saň:

hoj! což by mně srdce hrálo,

když by v řádu země stálo:

,z každé hlavy – daň!‘’“