MINOTAUROS.

Jak svíjí se, jak vzpíná, třese hřivou,

jak ježí hřbet! Hle, z nozder oheň trýská,

ó prchni, Thésee, tvá zhouba blízka,

když netvor schvátí tě svou tlapou divou!

Leč za hrdlo již šelmu chyt on lstivou

a zdechlou mrštil tvrdá o skaliska –

proud černé krve pod stopou mu blýská

a dál zas kráčí s myslí tichou, snivou.

Tak sám se cení skutek bohatýra,

jenž k předu jde a zpět se neohlíží –

nechť Ariadna za ním pláče, zmírá.

To jiných věc, by nesli jemu díky,

jen trpaslík vždy slávu svou si klíží –

rek zhrdá tlampači i pochlebníky.