Minula mladosť...

Minula mladosť, a sen její božský

sřítil se v rumy, rozpadl se v trosky;

byla noc ve mně tesklivá i tmavá,

hučela kolem větrů píseň lkavá,

zežloutlé listí lítalo mi v oči,

mněl jsem, že všecko v nicotu se točí! –

Čas ten již minul. Jasní se mi světy,

pučí mi srdce novými zas květy –

ve vůní jejich tak mi sladce bývá,

jako když měsíc v okénko se dívá,

zvoucí mne k sobě ve hvězdnaté výše:

vzhůru a vzhůru v ideálův říše.