MINULOST.

Z šera hlubokého chrámu

všechny zašlé tóny tuším,

jež tu zněly k lačným uším

Boha snu a Boha klamu.

Zrak i sluch je oddán tichu,

duše prahne po zbožnosti;

ale smutné nitro hostí

ohlas potupného smíchu.

Jako vinník na pranýři

chutná hrůzu, kterou budí,

tak on v nehostinné hrudi

tichým pohrdáním hýří.

Oltář zloupil svatokrádce,

rouhač znectil relikvie,

ale krutým trestem mstí je

na něm uražený Vládce.

Jeho vzpouru v hold svůj mění,

zvůli jeho vyrůst nedá,

bič, ne meč svůj nad ním zvedá,

on, Bůh klamu a Bůh snění.