MINULOST KRÁSNOU...

Sním s truchlivostí pijana

o písni, kterou moje milá

před osmi roky vyloudila

z rozplakaného piana.

Těch osm let... Kde je? Kde je?

Kde toho sled, co bylo žito?

Kde síla, které tolik skryto

v úsměvu bylo naděje? – –

Záření bledé měsíce,

šumění lesů, ševel splavu,

pohyb, jímž drahou hladím hlavu –

vše to z dna stoupá sklenice...

Minulost krásnou vypíjím.

Douškem tím klid je dneška stráven.

I zítřek probudí se znaven,

neboť i noc má trpí jím...

Sním s truchlivostí pijana

o písni, kterou moje milá

před osmi roky vyloudila

z rozplakaného piana...