Minulost.

Ó velké moře bez břehů a hrází,

co stínů z tebe padá v lidskou duši,

ta dědička tvá bědná sotva tuší,

že tebou zatížená v žití vchází.

Je oběť pudů, jak had sebou hází

a hryže ohon svůj a zle se kruší,

a bodnutí to nejmenší ji vzruší,

plen předsudků je, dogmat, bludů, frásí.

Faust chtěl se kdysi zbavit strašidel

a duše moderní zas minulosti,

a dědičnosti ok a osidel.

I chvěje se a zmítá ve úzkosti,

ji zdeptá, zříc však, že jest bez křídel,

kam jen se pohne, vráží v prach a kosti.