MINULOST.

Zapadá, zvolna zapadá

obraz tvůj do říše stínů,

na stráních, sluncem sžehnutých,

trsy jen zbývají blínu...

Dozrály plody dokola,

druhý věk k žití se hlásí,

duše má bdí však samotna,

prázdnými vidím své klasy.

Umírá, zvolna umírá

touha v mé tesknící duši,

vzdálený stín tvůj srdce mé

za sebou v nocech jen tuší.

Chladně mi sáhne na čelo,

horkou když třeštívá krví,

jak by mně rety bledými

polibek smrti dal prvý...