MINULÝ DEN.

Den zavírá zas unavené oči,

a večer už se do mé jizby chví,

ta chvíle snění, samoty už vkročí

v mých myšlének a snů mých tajemství.

Ku stolku sedám, pokoj osamělý

mě vlídným tichem zase přivítal.

Den už jsem prožil – práce den to celý –

jenž nevrle mé snění odmítal.

A nyní mohu odpoutati orly

svých myšlének a uvolnit svůj cit; –

to sladké, co mi v ňadrech nyní horlí,

pro krásu horlí, – pro to péro vzít’ – –

Sám nerušen, sám porozuměv sobě,

sám, věčně sám, když minul celý den,

já oddychuji jako po porobě

v den prvý, kdy je otrok svoboden.

Bez knuty tvojí, živote, můj vládče,

bez knuty tvé, jež dolehá v mé sny –

V tom, co jest mé, mě opusť nyní, spáče,

přej hašiš můj a sen můj nejasný...