MÍR A VOJNA. (1.)

To je zlata po obloze,

to je zlata po poli!

Navažte ho ještě honem,

klekání již hlaholí.

Široce vůz naložený,

klasy jen jen ševelí –

Bohu dík, jenž stokrát vrací,

co jsme v potu naseli.

Celá zem je svatou rukou,

Boží rukou vztaženou,

celé proudy žití tekou

rozrytou a zraněnou.

Kadidlový kouř se nese

díkem ke hvězd nádheře.

Unavené ruce spjaty.

Domem voní večeře.

Bohu chvála! A teď počni

obžínkové veselí!

Nechce On, abychom chmurni

k darům Jeho mlčeli.

To je hluku, to je šumu,

nežli vše se uloží,

a než anděl snu svá křídla

nad krajinou rozloží.

Zlata plno po obloze,

zlata plné stodoly.

Krátký sen, a k práci nové

jitřní zvon zas hlaholí.