MÍR A VOJNA. (12.)

Vorwärts, marš! Až do základů

Evropa se třese. –

Vy, kteří jste v daleku

o sobě již nevěděli,

vy, co blízci od věků,

bratry včera být jste chtěli,

vpřed! Na sebe vrhněte se!

Srbín proti Srbínovi,

Rusín proti Rusínovi,

Slovan proti Slovanovi,

křesťan proti křesťanovi,

člověk proti člověku!

Hůř než bylo od věků! –

A vy, které jímal hnus

nad starými časy,

křesťané a pacifisté,

marxisté i lasallisté,

nuž, zde chvíle se vám hlásí

dělat také dějin kus!

A vy vskutku dělali jste! –

Svobody a míru posli –

svoji účast, plnou chvály

necháte psát v kůži oslí –

– nuže, vorwärts, marš!

Evropa chví se

pod vaší nohou,

kde kola trochu zabrzdí se,

mažou, jak mohou!

Pomáhají koruny,

libry, marky, franky,

korporace, kommuny,

ústav zadní branky,

pomsty, štvaní, zrady,

provokační spády,

žaláře a šibenice,

arcikněžny, poběhlice,

modlitby a žalmů lkání,

zdola pekla lomcování.

O sobě jste nevěděli,

teď se v klubko zavíjíte,

bratry včera být jste chtěli,

teď se navždy rozcházíte –

nuž, jen řízně, vpřed!

Za zájmy našich bank a burs,

za marky vyšší kurs,

za produkt náš a za jich chleba,

za jejich hloupost, za náš um,

za náš způsob, jímžto třeba

vykládat ius gentium,

za vorposty, zbudované v dáli,

za pevnosti a dráhy, které tolik stály,

za přístavy, jimiž otvírá se

kultura naše oné cizí rase,

za idee, jež nesem v světy,

jež chápat, žal, však nechtějí,

za našich mladých lidí vzněty,

za splnění jich nadějí,

by vrhnout kam se mládež měla,

když doma kdo se znemožnil,

za odbytiště našich sil:

tož za dráby a profesory,

za hofmistry a inštruktory,

za guvernéry, direktory,

za společnice, umělkyně,

za carevny i za bekyně,

za všecko – čím vlast bohata!

My dodáme i knížata,

vždyť na ně máme líhně vzorné

a dynastie celé ohnivzdorné!

My všeho dost a jiní málo –

tož by se lidstvo blažit dalo

aspoň našimi přebytky –

nuž hurá! vpřed! nuž do bitky!