MÍR A VOJNA. (2.)

Tichá noc, tichá noc,

po návsi tma čirá

od okénka po okénko

peruť rozprostírá.

Víš, děvčátko, víš ty,

když se nocí vláčím,

že mne bolí srdce, hlava,

ovité bodláčím?

Víš, že zrak můj ještě

k oknům tvým se vrátí,

když po návsi opuštěné

chasy zpěv se tratí?