MÍR A VOJNA. (21. (SMUTNÝ KVĚTEN.))

Jde zlatý máj, jde Panny čas.

Hrdličky zval by k sobě hlas

ve květů říš, v nebeský háj. –

Kde je ta říš? Kde je ten ráj?

My neznáme té cesty tam,

my propadli jsme tmám. –

Kde vpravo je, kde vlevo je,

odkud nám zní zvěst pokoje?

Kde světlo je, kde východ jen?

Zda svitne zas, zda bude den,

zda již se někde dní?

Ó, Panno, tak jsme bezradni!

Zač modlit se a co si přát,

kam touhy křídla rozepjat

má duch, zraněný pták?

Ó, zachraň nás se Synem svým,

my nevíme sic, jak –

však aspoň cílem zářivým

zas upoutej náš zrak. –

A půjde zas i v dálnou pout

umdlený poutník rád,

jen vědět směr, jen rozhodnout,

jen nemuset tak stát!

Ó, matko, zachraň, zachraň nás.

Tvůj přišel máj, tvůj krásný čas,

jen pochyb můra padla naň,

ty rozežeň tvá jasná dlaň,

ať velikého jara tíseň

se rozjásá pak v jednu píseň

a v jeden díků hlas!