MÍR A VOJNA. (22.)

Skály na Adrii,

děla do vás bijí,

co z vás urvat chtějí

ti, co do vás ryjí?

Kámen na kameni,

jiného už není,

jiného tam odtud

není k uražení.

Skály, vzpurné skály,

mraky vojsk tam stály,

mraky vojsk tam zašly,

jiné přišly z dáli.

Rána ránu stihá,

ozvěna se zdvihá,

proti blesku blesk se

vyvolaný mihá.

Srdce, kámen malý,

vzatý z tvrdé skály:

kde ho ocel křeše,

vzniká požár stálý.

Pane jiné říše,

větší nad Mojžíše,

Ty znáš jinak tknout se

skalné srdce skrýše.

Bože nad národy,

hůl Tvá beze škody

udeř v srdcí kámen,

aby vyšly vody! –