MÍR A VOJNA. (9.)

Děvče, děvče, vlaštovičko,

těšil mne jen na kratičko

švitor tvůj, tvůj pohyb hbitý

jako ptačích křídel kmity,

plachých očí pohled snivý,

nebeský tvůj úsměv tklivý –

paprsek, jenž zanik v dáli,

dřív než jsme mu jméno dali. –

Děvče, děvče, vlaštovičko,

slunkem bylo mi tvé líčko –

zbyla po něm jeseň snící

a na tebe čekající.