MÍR BOŽÍ.

V otrávené národy jak blínovými květy

hříchy válečné pohromy

zaléhá hlas tisíciletý,

obnovený pro usnulá svědomí:

Vzdejte se lásce!

Máte horečkou zlata zanícený zrak,

chtivosti praporec na nejvyšší hlásce

jste rozvinuli pod oblak.

Ve dne i v noci bděle

nepřítel hlídá nepřítele.

V studená srdce jak zasněžená krajina,

čišící ledovými kouty,

otrocké hmoty sevřená pouty,

vát jarní větérek začíná

a ledy kruší.

Vzdejte se lásce a jedinou stvořte duši!

Ne na dny, na čas příkazu,

než na krásnou budoucnost a věčnou

fialkám dejte kvést na lazu

a zahoďte zbraň sečnou!

Slyšíte sladký hlas, an velí:

Vzdejte se lásce!

Jest lidství vaše v sázce,

neuslyšíte-li.

Z temných podzemí na světlo ven,

zazněte kladiva práce, ne zkázy,

svornými rázy!

Noc přešla, je bílý den.

Radlice stříbrně na slunci plaňte,

pro čistá zrna matičku raňte!

A pera ze žluči rozdrťte v prach

pro krásné závody nových snah!

Vzdejte se lásce!

Po zkouškách bolesti, smutků a běd

je plno kvítí na každé hrázce,

a jarní nadějí svítí svět,

neb jde již nový člověk povznesený,

pravé ceny.

Vzdejte se lásce!