MÍR NA ZEMI

Je země klidna, vhroužena v svůj mír,

jak bezpečí by velké vplulo ve vesmír

a okamžik všem příkaz kotvy dal,

i rozkoš vylodění v široširou dál.

A dohovorů, práce, lásky výměna,

dlouhého bydlení, kde města vklíněna

obchody drobnými se druží k vesnicím,

vsi pro města zrát dají žitům, pšenicím.

Vkotvené práce, jejíž zrá už plod,

my, jdoucí, slechli živý doprovod,

pak zřeli oslnivé slunce v obzor vplout,

probouzet, smrti zbavovat a pout,

kohouty kokrhat jsme z rána slyšeli,

ne výzvu bojovnou, leč aby vzbouzeli.

A vlny pod loďmi a kouře v nádraží,

nářadí ve dvorcích, narostlé před kůlnou,

hromady srovnaného chrástu k zápraží,

chalupy všecky se světnicí útulnou

i se zásobárnami v zemním sklepení,

kde voda čerstvá protéká a pramení,

to všecko důkaz mi, že dlouhé na časy

nastává mír a světlo se tmou zápasí.