MÍR.

Má každý člověk jakous’ vzpomínku

na májový svůj, nejkrásnější sen...

k ní vrací se vždy aspoň na chvilku,

když jeho života se stmívá den...

Též upomínku takovou já mám:

toť v osamělé škole život byl,

kdy za dne ved’ jsem mládež k uměnám

a večer, odvrácen od světa, snil.

Tu na prahu jsem staré školy sed’

a na hory se dálné zadíval...

i bylo mi, jak anděl Míru lét’

by sem a na čelo mě zulíbal...