MÍR.

Klid a mír svatý je ve světě,

bělostné prapory dují,

národy žijí jen osvětě,

s válkami nekoketují.

Řekové s Osmany zapíjí

vztek dávný ryzlinkem z Kréty,

Albánec zajíce zabíjí,

Arnaut rozpustil čety.

Japonci vzdali se Koreje,

Rusové Mandžurska detto,

Anglie indické naděje

pohřbila a tak dál jde to.

Maroko zemí je radostí,

Habeš je královstvím lásky

a v obě nosí své žádosti

už jenom evropské krásky.

Černochům patří zas Afrika,

Asie žluťáskům patří,

a v světě podle slov básníka

jsou jenom sestry a bratři.

A ti se vespolek milují,

jak je to již v Písmě psáno

a jedí a pijí, tancují

v poledne, večer i ráno.

Tak komu milo, ať vesele

v ten svět hned chystá se zajít,

já zatím – odpusťte přátelé –

nikde ho nemohu najít.

Pro mne se nezměnil starý svět:

zde zloděj, tam tyran stále

a každý z nich třímá bajonet

ve jménu boha a krále.