Mír.

Zač prosíš moře hvězd, zač dráhu sluneční:

radostný paprsek nalezne ten tvůj znak

na cestě k vrcholu či v cestě s vrchu zpět

a polibí tvůj zrak

a čelo polibí a srdce, které sní.

Nad nitrem, které ždá si přátel svatý kruh,

bez přátel pustá zem a smutná jako hrob,

když končí hořký den i sladký okamžik

a přísvit zlatých dob

vzepne se, vzklene se nejkrasší květných duh.

Vyvstane obloukem nad čerstvou mohylou

a slaví lidskou pouť a srdce tvé a sen

a jako brána v ráj stoupne si u tvých hlav.

Jak západ barví den,

hned východ rozplane smíchem a slzou tvou!