Mír.

Mír bezdný jako hluboká a valná

jsou horská jezera, jak azur smavý,

a jakým oddýchá klín lesů tmavý,

jejž bleskem vrytý mají čela skalná;

mír, jehož dna nestihne tucha žalná

ni naděj křídlem, jež se nezastaví;

mír, který zkonejší vše bouře hlavy

a z něhož padá rosa v ňadra palná;

mír taký žádám od vás, horské svahy,

i, noci, od tebe, z řas svého roucha

jež pouštíš hvězdy jako ptáky zlaté;

mír plný rosy, ticha, snů a vláhy,

v němž srdce vlastní tluk svůj neposlouchá

a s dechem všehomíra dech svůj mate.