MIRA TYCHONIS

Procházkou u Kundstruppu Tyge Brahe šel,

už zima bylo, listopad ten jasný byl;

a hledě k zenitu, ke smrti ustrnul.

V Kassiopeji vedle „Kappa“ hvězdice

tam stála hvězda nová, velká, přeskvoucí.

I zavolal své druhy všecky z hvězdárny

a ptal se mimojdoucích lidí teskně všech,

zda vidí hvězdu tu. Že sešílel, se bál.

A hvězda stála, přibývalo lesku jí,

až vévodila stálicím i planetám

a nade všemi panovala v nebesku.

Však z jara ubývalo málem lesku jí

a v roce zmizela. Svět celý viděl to,

a posud neví nikdo, odkud vzala se,

kam šla a jaký osud má, co znamenal

ten okamžik, jenž velké boží bytosti

jest jako záblesk v oku smrtelníků nás.

A odkud jdeme my a kam se berem’ my?