Miraculum.

Divná věc; jak malý chlapec

Vlnami vždy rád se brodil,

A kdy šero po dolinách,

Lesů tmou a stínem chodil.

Jako mladík mezi květy

Nejraději u vln seděl,

A když ve tmě usnul blankyt,

Na zlaté tam hvězdy hleděl.

Jako muž když hřbitov uzřel,

Ve slzách vždy hlavu sklonil,

A kdy tance duchů v lůně –

Po skalinách stíny honil.

Divná věc; muž ten již mrtev,

Na hrobě již růže plané;

Když se jitro houpe v zlatě:

Lístky kvítkův uplakané.