Miramare.

Průzračná voda

klidného moře

vyvábila mne

v své nekonečné

modravé pláně.

Zatleskla vesla,

a už jsme jeli,

jak letí ptáče

na křídlech hbitých

do dálky siné.

Ve vzduchu jasném

míhal se racek

pátravě patře

kořisti lačen

do hloubi vodní.

Nad obzor šírý

v závratnou výši

pnulo se nebe:

velebná klenba

božího chrámu.

Před námi v skalách

v západním slunci

plá Miramare:

čarovný přízrak

půvabu, krásy.

Jak oltář zlatý

tyčí se vzhůru,

velekněz moře

prostřeno před ním

pěje mu hymny.