MIRAMONTI.

Bílý zámku v zeleném sametu lesů,

pyšně shlížíš v údolí kvetoucích sadů,

k rudým střechám hôtelů světových lázní,

– pohádko sněžná!

Která bledá princezna bloudí v tvých síních,

zírá z oken k tišinám lesnatých strání,

stíhá zrakem znaveným bujný ten život,

proudící v thermách?

Jdeme v tichém vzrušení, nevěsto moje,

žlutý písek sype se pod kroky stezkou,

z dálky zní sem akkordy cikánských písní,

tesknících láskou.

Na verandě cizinci u stolů sedí,

v pestré směsi jazyků hlučně se baví,

dámy v plaidech smějí se, srkají kávu,

hedvábím šustí.

Dozrává zde společnost starého řádu,

zlaté mušky ve vodách hnijících svítí,

zatím s hor co s kosami blíží se ženci,

hotovi k Dílu!