Mírnost.

Jako orel lítaje po tobě

Štěstí sladivé v omamujícým

Bleskotu vřelec svrchované

Blahosti stíhati hledí.

Spatřiv chrámy moudrosti k nebi se

Vznáší duchem, a zbystřuje zrak, a

Zázraky plodě nesmrtedlné

Modly sy z bubliny kouzlí.

Empedokles dere se dýmem, a

Vkročiv v svatyni přirozenosti

Zákony Tvůrcy káže, chlubným

Rozumem zvracuje světy;

Vyvolává tuposti plodiny

V boj, a v outoku roztřepujícým

Nemoha hromů zmocy, v pověr

Proudy se zoufalec házý.

Strhnuv z pěn se mrákoty hrdina

Čelo věncuje smělosti bleskem,

V nebezpečenství pádí, hřmí a

Národy zplašené třepí.

Svět se koří, písněmi zvěčňuje

Chlouba vítěze, chrámové slaví

Štědrého Boha, krásy květ y

Rozkoše k pánu se sypou.

Zdaž tě moc, zdaž zbožňuje věčnosti

Čest, a zlata y lahody sklady,

Jestliže hadi nemírností,

Hrdino, v srdcy ti syčí?

Světy řiď, žni růžové rozkoše,

Slávou čelo sy ovinuv k nebi

V hrdosti miř, ó v letu prudkém

Nepokoj v zmatky tě srazyv,

Bohu zradou zhořkuje oslavy

Med y milého života krásu,

Z radosti ráje otrok v řeku

Skočiv se rozbroje zbavíš.

Neběž, marný! zeměmi po lstivém

Stínu, netři se párami k štěstí,

V domě-li zkvetajícým zbíráš

Lásky a blahosti růže.

Kde byt zlatá mírnost sy rozbila,

V plodné samotě, v moudrosti chrámu,

V krásyvém palácy, neb nízkém

Domku ti vykyne nebe.