Miroslav Tyrš.

Ran ze sterých když síla nám se ztrácí,

když skládáme v klín dlaně zkrvavělé

a nížíme skráň v tupé resignaci,

když s čela krůpěje nám kanou vřelé;

tu k Tobě zvednem svoje zraky stmělé,

a bleskem stará síla v sval se vrací;

šik srazíme, v boj řítíme se směle

Tvou pro myšlénku, pro sokolskou práci.

Buď stále při nás, rozdmychuj v nás plamen

jímž druhdy hárala Tvá duše celá,

však zvolna jenž v nás dneska uhasíná,

a pomoz tam, kde ještě paže líná

a hebká visí nečinně dle těla:

a brzy stihnem slední mety – amen.