MÍSTO PŘEDMLUVY.

Pro všecky lidi oheň s nebe

byl Prometheem ukraden,

i pro ty, které bída zebe,

i těm, kdo přepych znají jen.

S tím svatým ohněm jeden básní

a zpit je vůní tuberos,

ten píše jen o zpuchlé dásni,

ten nad obojím krčí nos.

Ten prodává s ním staré peří,

a onen vede processy,

zas jiný komet dráhu měří,

ten opět našel secessi.

Dle sil svých každý v oheň dýchá

a jiskry z něho šíří dál,

ten sedí při tom hezky zticha

a myslí na svůj ideál,

však druhý béře buben na to,

má v rukou páky reklamy,

pro třikrát kleté, hříšné zlato,

jež věčně trůní nad námi.

Já Koldevín jsem z Nové Země,

o světě mám svůj úsudek,

je žluče víc, než lásky ve mně,

pro bolest verš mně byl vždy lék.

Co bouřilo kdys v hrudi mojí,

teď líčím, klidný kronikář!

Zní lastura, když po příboji

ji vrhne moře zemi v tvář! –