Místo prologu.

Patříte na nás s podivením v oku,

snad smějete se odvážnému kroku,

jímž vykročiti chceme v širý svět.

Zrak váš se táže nás: „Ó lidé mladí,

co k této pošetilosti vás vnadí,

nač dobrý jest ten střeštěný váš let?

Co chcete? Chcete slávu, chcete chleba?

Či vyražení nějakého třeba

jest vašim srdcím mladým, chlapeckým?

To raději se chopte ještě míče,

sic dočkáte se nejspíše jen biče

na verš svůj nemotorný, špatný rým.“

My chleba nechceme, my nechcem slávy.

Vždyť, dokud bujná kadeř vlá kol hlavy,

proč by se na ni vavřínu list klad’?

A mladíka, jenž život chce dát v sázku

za ideál svůj, za krásu a lásku,

proč jenom tážete se, má-li hlad?

Nechť po chlebě si křičí chtivé davy,

když k předu času proud se žene dravý

a v dáli temná bouře burácí,

my k Tobě přišli jsme, ó matko vlasti,

svá srdce, činy své Ti k nohám klásti,

my také hlásíme se o práci!