MÍSTO PROLOGU.

Po letech zase loutnu starou zvedám

a zkouším nalézt akord lahodný,

leč marně, marně zvučnou notu hledám,

jsa pěvec neznalý a nehodný.

Však k čemu loutna – stůj si dole v prachu! –

a k čemu zvuků sladkodechý šum,

když hrdlo sevřeno je smyčkou strachu

a nelze žalovat ni nebesům!