Mistr Jan.

V Kostnici u mnichů bosích modlili se, sněmovali:

kněži, mistři, biskupové, preláti i kardináli;

všechny světlé písma hlavy jedním proudem tady září,

i sám císař s zlatou skrání zasednul si při oltáři.

Mistr Hus též s pravdou zlatou jede k tomu sněmování,

a s ním Chlum i Duba statný, rytíři a jiní páni;

za ním jak vlk za beránkem Paleč s traktáty se loudí:

„Ej kacíři, Betlemito, sláva se ti přizačmoudí!“

V Kostnici u mnichů bosích odzpívali, odzvonili,

a z vězení mistra Jana před synodu postavili.

Mistr svoje pravdy hájí, jako anděl nebes bránu,

že až klenby pravdou zvučí chrámového velestanu:

zlobu hanbí, lež poráží, zlaté roucho trhá s pýchy,

ouskok víže, klam zavádí, ctnostmi káže světa hříchy.

Však na klenby hluk doráží jak šeptání Israele,

že se kříže kolem chvějí a probouzí spasitele.

Kněži křičí, mistři klnou a preláti hlučí stále:

„Na hranici, na hranici! antikriste, beliale!“

U dveří pak tlum bosáků k nebesům své ruce spíná

a ze svého breviáře k pomstě volá Hospodina.

Lid pak v prachu země kleče svatým křížem znamená se,

aby slovem kacířovým nepostrádal na své spáse.

A tak v hluku tom se stápí mistra Jana slova svatá

jako v černém mraku bouře jasných nebes světla zlatá.

A již ortel od oltáře, kletba již je prohlášína –

ve výklenku Paleč kleče slaví jmeno Hospodina.

Při jezeře za Kostnicí divný plamen vzhůru hoří,

divná slova ve vzduch píše a obrazy hrozné tvoří:

rudé meče jakby v srdci lidskou krví ukalené,

palcaty i vozů spousty, cepy na zbraň ukované,

hradů rumy a měst pouště, ve svatyni loupež, vrahy,

a jak srdce rozvášněné krví psaný obraz Prahy;

a pak tváře se zápalem i s vražedným bleskem hněvu

i s tou svatou nebes září modlitby a chválozpěvu,

národy jak zvěř po skrýších ulekanou hlasem hromu

i tu nikdy ustrašenou chvějící se hrůznou Romu.

Kolem hrozných obrazů těch jiskry divná slova hází,

divná slova žhavý praskot vzduchem k nebi doprovází:

divná slova jako lidu nešťastného naříkání,

jako z dola temných šachet žalostivé umírání,

divná slova jako kletby nebes klenbu stíhající

a zas jako píseň svatá vítězstvími hlaholící. –

Při jezeře za Kostnicí divný plamen rozdmýchali,

zlato pravdy čistili v něm a meč války ukovali.

Při jezeře za Kostnicí divný plamen roznítili,

mistr Hus v něm upálený – do Čech z něho jiskry dštily.