Mistr Jeroným.

„Je boží zákon sladký

a hrozný zároveň.

Kdo učiní krok zpátky,

svou rajskou zkazí žeň.

Ó já to těžce zkusil,

to, mistře Jene, víš;

teď život se mi zhnusil,

pout jeho cítím tíž.

Teď svrh’ jsem vše, co světské,

čím slabý jsem se chvěl;

v zahradě Olivetské

co božský Mistr děl,

již chápu. Z bojů stálých

juž mohu pevný vstát,

dej, Pane, sem svůj kalich,

já vyprázdním jej rád.

Ve přesvědčení čistém

jak skála pevný jsem,

dech cítím, jako s Kristem

když mluvil Nikodem.

Dech slyším, Huse, duje

z tvé do mé hranice,

to světy obnovuje

ta boží vichřice.

A já ji douti slyším

a já ji slyším vlát,

jak děcko v ní se stiším

a s anděly jdu spat.

Je Boží zákon sladký

a hrozný zároveň.

Vím, boj můj bude krátký,

jdu dovršit svou žeň.“