MISTROVO SLOVO

Je tichý večer – v drobný kout se zhustí

svět celý se vší úzkostí a bolem,

stín modravý se klade širým polem,

však tebe vlídné světlo neopustí.

Tak klid a záře... listy knížky šustí,

veliké stíny zvolna půjdou kolem,

ty půjdeš s nimi horami a dolem

a v jejich blízkosti sám budeš růsti.

A je to pocit, který hlavu přímí,

a do srdce ti vlahé teplo tryská:

jít v jejich stopách kroky oddanými.

Mohutný mistr ruku tobě podá –

tys jako námořník, jenž u skaliska

sleduje klidně gesto lodivoda.