Mladá dívka. (IV.)

Ó, první úsvite v duši!

Jen trvej dlouho a dlouho!

Dost brzy život tě zkruší,

ty luzná, andělská touho!

Kveť dále s čistým tím pelem,

ó, plaň dál v paprsků jase,

nad stříbrným jitrocelem

jak motýl když kolébá se!

U tebe anděl stojí,

to sama poesie,

a promluvit se bojí

a očima jen pije

ten půvab luzný a svatý,

to neurčité snění,

ten světla pruh dlouhý a zlatý,

jenž tká tvé zamýšlení.

Ó, dívko, s duše své květem

v snech skláněj hedvábné řasy:

ó, věř, svět co bude světem,

nebude větší mít krásy!