Mladá hrdinka.

Hvězd záři v očích, povznesenou hlavu,

že nechtěla jít modly ku oběti,

bachantů zpilých hýřit ve objetí,

křesťanka dívka spěla na popravu.

Jásot a kletby v rozvlněném davu,

jak k jestřábům kdy holubička sletí...

„Zrozená k hanbě, rodu na prokletí!“

vzkřik otec pohan přes hlučící vřavu.

Kat druhdy mramor, zvyklý meče vzmachem

oddělit hlavu olbřímova těla,

liliji spatřiv, zbled a chvěl se strachem.

Soucitně k němu dívka zraků zvedla,

a statečnější mužné síly děla:

„Ty strachem bledneš? – Hle já nepobledla!“