MLADÁ RYBÁŘKA

Tu stojíš nad udicí

jak růže před květem –

půl pannou luzných lící,

a půl jsi dítětem.

A nevíš, jak jsi krásná

jak jaro v rozpuku –

hle, motýl pomatený

ti sedá na ruku!

Ó, jen se neulekni,

zříc v křišťálový chvat,

až uzříš na udici

se srdce třepotat.

Ty dívko, květe štíhlý,

jenž záříš přeludem –

komu pak asi budeš

ty jednou osudem?