MLADÁ ZEMĚ

Ráj sladký, čarovný, kde vody čiré tekou,

svou křivku kreslí stříbrnou a měkkou

a duhu skvělou

jak rájovec své chvosty rozestelou.

Kde v stínu chladném zívá šelma mladá,

plá v kruhu safír šustícího hada

a motýl pestrý

své kleté laská v orchidejích sestry.

Kde vlna lian přebujelých klesá,

sten slastný proudí z plné hrudi lesa,

i pěvci skrytí

jsou vlastním hlasem přelháni a zpiti.

Krok hřebců tvrdý hustá tráva tají,

když ke brodu se píti ubírají,

a z chřípí šlehá

jim plápol života a z očí něha.

Blesk libel břitký vlahým vzduchem kmitá

jak plachosť představ v skutcích nevybitá,

jak touha planá

po kruté lásce Efeba a Pana.

A plny mléka plody žízeň hasí,

jak pisang mdlý, tak těžké ananasy

a po jich chuti

jsou smyslnostmi rtové rozdechnuti...

Vře oheň v lidech, již jsou země dětmi,

své blaho těží ze světla i ze tmy,

jich síla vzkvete

v měď zrozeného v trávě nemluvněte.