Mladé dívce. (II. Ty miluješ.)

Ty miluješ, tvé oko mně to praví,

a jasných lící růžový ten pel,

a na rtech tvých ten povzdech usedavý,

jenž tužbě vstát a mřít zas povelel.

Ty miluješ, tvé zulíbané rtíky

drahému smělci odpustily již,

a nesly vstříc mu mnohé krásné díky,

když zčarovaný spěchal k tobě blíž.

Ty miluješ a hlavinka tvá zlatá,

ta v myšlení se stále kloní jen,

a srdečko tvé přepodivně chvátá,

snad s ptačátky chce vylítnout si ven.

Ty miluješ, nuž bůh tě uveď v štěstí

a blaha lásky zachovej ti svit,

jejž, žel o žel, jen bujné mládí pěstí,

po němž i anděl moh' by zatoužit.