MLADÉ DÍVCE.

Jak doušek z hliněného džbánu prosta jsi,

jak slunce jas kdy pad ti zlaté na vlasy,

a v očích tvých je říčky stříbro šedé,

jež za městem se vine

a mezi domky olše v obzor dálný vede,

tak z brv tvých chladné proudy stříkají a stinné.

Vše kvete v tobě. Vůni cítit jetelů,

vše z modra, zeleně a z úbělu,

z moudrosti síně, se stropu kde nízce visí

nad hlavy křídla bílých holubic,

kde čas jak ještě stál by, stál a stál,

medový bzukot drobným oknem hraje

skrz balzamíny... a tvá jemná líc

jak z pověr babiččiných stkána, z báje

a ze všeho, co nespustošil žal...