MLADÉ HŘÍŠNICI.

Hlavičko malá, kadeřavá,

klubíčko z lnu a růží svito,

kdo neplakal by, že tak záhy

ret malinový píti dává

po dlouhých doušcích sladké vláhy?

Hlavičko malá, kadeřavá,

jak mi tě líto!

V tvém čílku posud leknín bílý –

a pohled tvůj už drze bodá...

Kdo bídný tak, tvou nožku malou

že v bláto strhnout měl dost síly

a bílou líc ti zhyzdit spálou?

V tvém čílku posud leknín bílý –

škoda tě, škoda!

A celý svět je už ti všední:

pláč, láska, sny, jež jaro spřádá.

Ty z jitra hned jsi v páře hříchu

se rozletěla ku poledni –

a což ti život? Trochu smíchu!...

Ó, celý svět je už ti všední –

a jsi tak mladá!

Mé oči vlhnou. Já bych plakal

nad smíchem tím, jímž lákáš v sítě.

A byl bych rád, svou písní chudou

kdybych jen jednu slzu vlákal

ti do očí, než svádět budou...

Mé oči vlhnou, já bych plakal –

ubohé dítě!