MLADÉ KRVI.

Mladá, jará, česká krvi,

jak se jitrem hlásíš k dílu,

v očích léta zážeh prvý,

v junné duši mužnou sílu –

čista myslí, srdcem žhava,

hrdá čelem plným vzdoru:

mladá krvi, bud nám zdráva,

vítej, vítej u praporu!

Hoj, jak ti to čacky sluší,

seřaděné ku pochodu;

jak ti srdce volně buší

k práci, boji za svobodu,

za své, naše, vlasti štěstí

škůdcům vzdor i času zubu,

nejpružnější ratolesti

bouří rvaných českých dubů!

Šiky junů! – jako v poli

metajících klasů břehy; –

věnce dívek! – mezi stvoly

květy plné útlé něhy:

v slunci mládí na podletí

vše jak u vás k síle raší,

jak jste krásny naše děti,

nová krvi z krve naší!

K druhu druh na českém luhu

stojíte vy naše pluky;

co vám hejno podlých sluhů,

mocných pláné hrozby, hluky?

Vlastní silou hrdou, volnou

stojíte na vlastní zemi

s láskou k sobě neúdolnou,

o svou hroudu v boji s všemi!

Víru v sebe, s dělnou paží,

mysl jasnou, srdce ryzí,

buďte rodné půdě stráží! –

Neurve ji ruka cizí,

– ze všech stran ať bouře bije,

jako bila od staletí, –

dokud vaše hruď ji kryje,

naše krvi, naše děti!