MLADÉ MATCE.

MATKO, naše matko,

ach, matičko milá,

proč pak vy tak záhy

jste nás opustila!

Proč pak vy tak navždy

odcházíte z domu,

ani nedáváte

s bohem pranikomu.

Když jste do kostela

jindy chodívala,

vždycky jste nám ještě

křížek udělala;

ale teď tak chladná

je ta vaše ruka,

ani nepohne se,

když nám srdce puká.

Tak stojíme tady

velcí i ti malí,

jako bychom nikdy

vaši nebývali!

Byli jsme, ach, byli,

ale jak to bude,

když ty vaše ruce

scházet budou všude!

Tak ty vaše oči

spí už na den třetí,

ani nepohlednou

na siroty děti;

a když na hřbitově

věčně budou spáti,

kdo, jak vy, matičko,

bude o nás dbáti!

Bude dbáti, bude

Pán Bůh milostivý,

který květy šatí,

který ptactvo živí;

vždyť jste zanechala

nám své požehnání. –

Ale želet budem

vás až do skonání.