MLADÉ POŠETILOSTI

Když jsem vyšel do světa, byl jsem tulák,

ale cesta mne napravila i nasytila,

měl jsem štěstí i neštěstí,

oboje jako oblásky jsem nacházel časem.

Duhové lučiny mne zlákaly v svou náruč,

světelný oř mne vynesl na vrch,

koupal jsem se v úsměvu dívek,

jež domů šly ze školy nebo z dílen.

V zrcadle krásy se rozžehala má tvář,

krvavou růži úst jsem schovával pro svou milou,

o níž jsem četl pověst, že byla unesena

šíleným hudebníkem na výspu v Černém moři.

Tenkrát jsem nosil v brašně sny,

bylo mi dobře u božích muk.

Měl jsem skvělou sílu jako zápasník,

však rád jsem zpíval o mdlobě a smutku.

Jak je to dávno, jako tisíce let,

a skoro se zdá, že někdo jiný to žil,

který již zemřel, jehož jsem přečkal

jak statný strom, pamětník uprchlých jar