Mladé trpitelce.

V života denního klopotě všední

bojem když umdlena, duše se rmoutí,

nelkej a nezoufej – k nebesům vzhlédni

na svojí pouti!

K nebi svých nadějí zahleď se s touhou,

jakby tu nebylo slzavé země:

paprslek důvěry na dobu dlouhou

svitne ti v temně!

Zapomeň na chvilku, život jak bolí,

vzpomeň si k útěše na jeho krásu,

srdce tvé v pochybách samo si zvolí –

kde najít spásu!

Zvuk jeho radosti odolá všemu,

zbaví tě útrapy, stesku a pláče,

slyš ho, a přitul se k milenci svému

věrné jak ptáče!

Zde tobě nahradí sladce svým medem

vše ty zas chmury a stíny a vrásky,

co kdy jich utkvělo na čele bledém –

polibek lásky!