Mladé zpěvačce.

Svou duši netrať v cetkách malicherných,

jež v umění ne zlatem jsou, – však škvárem,

jenž tráven nesvatým a všedním žárem

se rozpadává v popel troudů černých.

Chci v umění Tě vidět z oněch věrných,

kdož v modrojasu, jako skřivan jarem

zpěv vrací nebi, jejž jim dalo darem,

až v nebes tůních zniknou bezeměrných.

Chci vidět Tě v tom čistém, dívčím zjevu,

jenž svěcen uměním jest nejskvělejší. –

Tvůj zpěv ať srdce teskná ukonejší

a srdce vinou těžká vznese k výši.

Buď zpěv Tvůj modlitbou; – ať Bůh ji slyší,

jak bílých andělů naslouchá zpěvu.